Víte, jaký je rozdíl mezi přírodní a non toxic kosmetikou? Přírodní kosmetika nemusí vždy znamenat non toxic, ale non toxic musí být vždy a bez výjimky přírodní.
Vzhledem k trendu zdravého životního stylu se zvyšuje poptávka po přírodní kosmetice, což také znamená, že na ni reaguje spousta kosmetických značek. Produkty s přívlastkem “přírodní” dnes najdeme všude, dokonce i v lékárnách a drogeriích a od značek, od kterých bychom přírodní produkt nikdy neočekávali (ony je, mezi námi, také vůbec nevyrábí). Jedná se však skutečně o přírodní kosmetiku nebo jde jen o marketingový tah, který těží z aktuálního trendu a velké poptávky po tomto zboží?
Zákazník často v obchodech sahá po “přírodních” přípravcích s vidinou, že kupuje něco lepšího, čistého a bez chemie, očekává benefity rostlinných surovin, výtažků a bylin. Toto očekávání je ve většině případů vyvoláno pouze tím, že má produkt decentní obal, obrázek nějaké rostliny, květů či plodů a především nese v názvu kouzelné slůvko “přírodní”.
Přívlastek přírodní ale překvapivě vůbec nic nevypovídá o složení daného výrobku.
Přívlastek přírodní ale překvapivě vůbec nic nevypovídá o složení daného výrobku. Legislativně to totiž nic neznamená (obdobně jako například další kouzelná marketingová formule: „pro děti“ či „eko“ nebo „bio“). Výrobce si tak může označit tímto slovem naprosto cokoli a nikde se nemusí zodpovídat za složení.
Pravidla pro použití pojmů přírodní, bio, eko nejsou jasně definovaná a často jsou vymezená pouze interně a to v rámci dané společnosti či výrobce. To znamená, že mohou být snadno zneužita a ačkoli tak může docházet ke klamání spotřebitele, není možnost se proti těmto praktikám nijak bránit z pohledu zákazníka. Zkrátka jste si měli přečíst složení. To však skoro nikdo nedělá. Vyznat se v té směsici různých cize vypadajících názvů látek je pro běžného zákazníka nereálné a tak zkrátka věří prodejcům, že by přeci nelhali a nic špatného nám neprodávali. Neuvědomují si však, že prodejcům jde hlavně o zisky a o to, jak za draho prodat produkt s co nejnižší výrobní hodnotou.
Dalším řešením by se mohlo zdát kupovat přírodní kosmetiku s certifikátem, který si firma opatřila, aby dokázala, že je produkt z určitého procenta složení přírodní. Slyšíte správně… z určitého procenta. To znamená, že zbylý procentuální podíl může být opět chemie a syntetika a často tomu tak bohužel je. Některé certifikáty pak i vymezují jaké chemie a syntetiku nelze do produktu dát. Stále to však ne vždy znamená, že tam nějakou jinou chemii dát výrobce nemůže. Sledovat certifikáty tedy není úplně od věci, ale záruku non toxic produktu Vám to v současnosti v žádném případě nedá.
U způsobu definice přírodní a non toxic bych se pozastavila ještě nad samotnou podstatou. ,,Přírodní” nám má říci, že v daném produktu něco je (je tam přírodní složka), to však nevylučuje, že tam je chemie. Naopak ,,non toxic” znamená, že tam něco není, tedy že tam není žádná škodlivá chemie. V praxi to pak znamená, že se jedná o produkty se 100% čistým složením a ze skutečných surovin, což je zásadní rozdíl a důvod, proč tyto dva pojmy nelze zaměňovat a proč jsme se i my v Non Toxic Life vymezili a stojíme si za tím, že: ,,Nejsme jen přírodní. Jsme non toxic.”
V návaznosti na aktuální situaci na trhu bych ještě ráda dodala, že se zavazujeme, že nikdy z této cesty neuhneme a ustojíme tento náš závazek vůči Vám. Bohužel se dnes totiž stále častěji setkávám už i se znevažováním slovního spojení “non toxic”, kdy jsou takto prodejci označovány produkty, které non toxic vůbec nejsou. Proč? Zřejmě “non toxic” už dnes prodává lépe než jen nálepka “přírodní”. Ve finále jsme se tedy dnes dostali do situace, kdy za chvilku již ani označení non toxic nebude nic znamenat. Čeká nás tedy další nový termín? “Really non toxic”?